Historie masopustu v Hamrech
O maškaře v obci Hamry
Hamry u Hlinska patří mezi obce, kde se dodnes udržuje tradice staročeských masopustních maškar. Hamerská maškara je součástí tradice **Vesnických masopustních obchůzek a masek na Hlinecku**, která byla v roce 2010 zapsána na **Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO**.
K zápisu došlo dne 16. listopadu 2010 při jednání Mezivládního výboru UNESCO v keňském Nairobi. Oceněna byla zejména živá podoba masopustních obchůzek, dochované masky, tradiční řád průvodu, účast místních obyvatel a předávání zvyku mezi generacemi. Tradice masopustních obchůzek na Hlinecku má význam nejen jako lidová slavnost, ale také jako prvek, který posiluje soudržnost místní komunity.
Počátky masopustu a masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Jeho význam se však postupně přenesl především k příchodu nového vegetačního období, tedy k jarnímu novoročí a očekávání nové úrody.
Leden a únor bývaly v životě venkovského obyvatelstva obdobím dokončování hospodářského roku. Domlacovalo se obilí cepy, zpracovávala se konopná a lněná příze a připravovalo se vše potřebné pro nadcházející jarní práce na polích. Současně to byl čas svateb, zabijaček, tancovaček, koledních obchůzek a divadelních scének s masopustní tematikou.
Masopust byl proto obdobím hojnosti, veselí, návštěv, převleků a společného setkávání. Lidé se v maskách na chvíli vymanili z běžného pořádku roku, mohli si dělat legraci ze sousedů i sami ze sebe a symbolicky přivolávali zdraví, plodnost, dobrou úrodu a dostatek pro nadcházející hospodářský rok.
Doba masopustu se určuje podle pohyblivého velikonočního období, které vychází z lunárního kalendáře. Velikonoční nedělí je první neděle po prvním úplňku následujícím po 21. březnu. Masopustní úterý připadá na den 46 dní před velikonoční nedělí a představuje závěr masopustního období, které začíná svátkem Tří králů, tedy 6. ledna.
V masopustní úterý před Popeleční středou by mělo vrcholit celé období veselí. O půlnoci se tradičně „pochovávala basa“ a začínalo období předvelikonočního půstu, odříkání a příprav na Velikonoce. Ve 20. století se však vzhledem k rozdělení pracovní doby masopustní obchůzky často přesunuly na nejbližší předcházející sobotu nebo neděli.
Maškara patřila v Hamrech k samozřejmostem roku již za první republiky a pravděpodobně se zde konala i za Rakouska-Uherska. Tradice byla přerušena během druhé světové války, kdy se masopustní obchůzky nekonaly.
O obnovení maškar se začalo uvažovat již v roce 1961. Iniciátorem byl pan Vlasta Slezák, kterému se podařilo získat z půd a odložených věcí v domech ještě zachované části původních maškarních obleků. Díky tomu se podařilo navázat na starší podobu hamerské masopustní tradice.
Maškara se zpravidla shromáždila před obecním úřadem a za zvuku pochodu se vydala ke starostovi obce pro povolení ke konání průvodu. Bez tohoto svolení nemohla maškara oficiálně začít. Po obdržení povolení se průvod vydal dům od domu. Muzikanti zahráli krátkou melodii, kterou podle odměny opakovali, a Turci ve slavnostně vyžehlených postrojích tančili za doprovodu hudby.
Ostatní masky mezitím proháněly přítomné a vtahovaly je do společné zábavy. Lidé se postupně přidávali k průvodu a masopustní veselí se šířilo celou obcí.
Každá maska měla svou úlohu a představovala určitou službu nebo symbolický význam. Postavy tradičně označované jako Židé se věnovaly obchodu a nabízely různé drobnosti i žertovné služby. Rasové se soustředili na holení mužů a další „léčebné“ úkony. Kominíci kontrolovali komíny a stav topidel, zároveň černili tváře přítomných sazemi. Slamění přinášeli požehnání úrodě, zdraví a plodnosti. Kobyla proháněla zejména obtloustlejší účastníky maškary a spolu s rasy patřila k nejvýraznějším postavám průvodu.
Celé společnosti velel Laufr. Vedle něj byla žena, která přijímala peníze za zastavení maškary u jednotlivých domů a starala se o hospodaření průvodu. I tato postava patří k tradičním a nezaměnitelným součástem hamerského masopustu.
Masopustní obchůzka končí společným shromážděním a obřadem zvaným porážení kobyly. Jde o symbolický závěr celého dne, při němž se uzavírá období veselí a hojnosti. Po „poražení“ však kobyla znovu ožívá, hraje hudba a maškary i návštěvníci pokračují v tanci a společné zábavě.
Hamerská maškara tak není jen připomínkou dávného zvyku. Je živou součástí života obce, setkáním sousedů, předáváním tradice mladším generacím a součástí kulturního dědictví, které má světové uznání UNESCO.